Uzdravení zkroušeného srdce
Písmo odkazy
Žalm 147:3 Job 1:20-22 Job 42:1-5 Žalm 34:4, 19-20 Římanům 8:32 Židům 13:5	2 Korintským 1:3-4 Izajáš 43:2 2 Korintským 12:9 Jan 1:11 Jan 6:71 Žalm 41:10	1 Petr 5:7 Římanům 12:2, 15 Židům 4:15 Efezským 1:3, 6 Matouš 11:29 Ozeáš 4:6	2 Petr 3:18 Přísloví 23:7 Filipským 3:13 Žalm 55:22 Filipským 4:8 Jan 6:37
SHRNUTÍ
Zkroušené srdce může být způsobeno přerušeným vztahem nebo mnoha dalšími věcmi. Bez ohledu na příčinu může být výsledná bolest obrovská. Hluboký žal lze definovat jako zdrcující žal, úzkost nebo zármutek. Když to zažijeme, můžeme se s tím vypořádat buď světským způsobem, nebo Božím způsobem. Světský způsob může snížit intenzitu bolesti; Boží způsob vede k úplnému uzdravení těch, kteří v něj věří. Důvodem je, že pouze křesťan má přístup k jeho moci. Díky Boží bezpodmínečné lásce k nám můžeme věřit, že nás vždy vysvobodí a uzdraví.
A. Když bylo Jobovo srdce zkroušené, hledal Boha. To posílilo jeho vztah. 1. Uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. (Žalm 147:3). a. Boží způsob, jak nám pomoct dostat se ze zkroušeného srdce, je mnohem lepší než světský způsob. b. Uzdravení - včetně uzdravení zkroušených srdcí - je k dispozici skrze dokončené skutky Ježíše Krista. 2. Tu Job povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno." Při tom všem se Job nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného. (Job 1:20-22). a. Jobovy zkušenosti jsou jedním z prvních biblických záznamů o zkroušeném srdci. Během jednoho dne přišel o děti, většinu světského majetku, zdraví a obživy. Navzdory tomu jeho odpovědí bylo uctívání; ani jednou se na Boha nezlobil. b. Musíme mít stejný postoj jako Job; ať se stane cokoli, nenecháme si ho odtrhnout od Boha. 3. Job na to Hospodinu odpověděl: "Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný. Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám. Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě. Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem. (Job 42:1-5). a. To, čím si Job prošel, ho ve skutečnosti sblížilo s Bohem. Porážku, kterou zažil, ho přiměla potvrdit, že poznal Boha, víc než předtím. b. Job se díky zlomenému srdci naučil, co se všichni věřící učí: že Bůh je věrný, dobrý a spolehlivý. B. Když trpíme, musíme vědět, že Bůh se stará o to, čím procházíme. 1. Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.... Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. (Žalm 34:5, 19-20). a. David, další člověk, který dobře znal zkroušené srdce, hledal Boží přítomnost, aby překonal trápení. b. Hledání Boha a důvěra v Boha jdou ruku v ruce. Když jsme emočně zranění, musíme mu věřit. c. Je na nás, zda věříme, že Bůh je blízko zkroušeného srdce, a že nás vysvobodí z našeho trápení. To určuje, zda se uzdravíme a obnovíme. 2. Někteří lidé přemýšlí, jestli se o ně Bůh stará, když mají zkroušené srdce; odpověď je „ano". Máme jeho mocný slib, že nás nikdy neopustí. a. On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? (Římanům 8:32) b. Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. (Židům 13:5). 3. Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha. (2 Korintským 1:3-4). a. Láska a péče, kterou dostáváme od Boha, je něco, co můžeme sdílet s ostatními. C. Ježíš Kristus velmi dobře zná trápení z odmítnutí. Můžeme k Němu jít v našem nejnižším bodě. 1. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. (Izajáš 43:2). a. Máme Boha, který nás utěšuje. Naše víra v toto nám umožňuje se tohoto zmocnit. b. Když se zraníme, víme, že Bůh je s námi a nikdy nás nezklame. Proto vše dobře dopadne a vše je v pořádku. c. Ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." (2 Korintským 12:9). 2. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. (Jan 1:11). a. Ježíš ví, jaké to je být odmítnutý. Když cítíme bolest z poškozeného vztahu, On ví, co prožíváme. 3. Ježíš chápe bolest od blízkých, kteří nás zradili; Nejdřív to zažil on. a. Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti. (Jan 6:71). b. I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu. (Žalm 41:10). D. Bůh chce, abychom mu dali veškerou bolest zkroušeného srdce. Chápe, jak se cítíme. 1. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží. (1 Petr 5:7). a. Když se budeme starat o bolest a zranění, říkáme, že nevěříme Božímu slovu. Ví, jak zvládnout všechno, čím procházíme. 2. Bůh není neosobní, vzdálený Bůh, který nechápe naši bolest. Podílí se na našich pocitech. a. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. (Římanům 12:15). b. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Židům 4:15). 3. Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;... a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. (Efezským 1:3, 6). a. Rozbité vztahy mohou být zdrojem mnoha negativních emocí; nesmíme však žít život vedený svými emocemi. Je důležité si pamatovat, že Bůh nás přijal; toto přijetí přesahuje všechny pocity odmítnutí. b. Musíme vědět o všech požehnáních, která již byla zpřístupněna skrze Krista; nemůžeme použít to, o čem nevíme. c. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, (Matouš 11:29). d. Můj lid zajde, protože odmítá poznání. (Ozeáš 4:6). e. Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. (2 Petr 3:18). Tento typ růstu nám pomáhá změnit způsob myšlení a obnovit naši mysl. f. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Římanům 12:2). g. Vždyť je to duše vypočítavá.... (Přísloví 23:7). E. Silná víra v Boží lásku nám pomáhá překonat zkroušené srdce, jít dopředu a uzdravit se. 1. Když začneme přemýšlet tak, jak to po nás chce Bůh, nebudeme zdrceni, když se zraníme. Budeme připraveni na to, co na nás život vrhne. a. Jako křesťany nás nedefinují naše minulé chyby nebo zklamání nebo to, co o nás říká svět, ale náš vztah s Bohem. b. Jsme děti krále; proto jsme byli zmocněni zapomenout na minulost a jít dopředu. c. … jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, (Filipským 3:13). d. Budeme se muset natáhnout dopředu, protože vždy bude existovat opozice vůči našemu růstu. e. Odpuštění je také nezbytné pro proces uzdravení. 2. Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil. (Žalm 55:22). a. Písmo funguje za předpokladu, že věříme v Boha. Jestli to neuděláme, uvízli jsme ve světském systému uzdravení; tento systém selhává. 3. To, co se děje v našem životě, úzce souvisí s našimi myšlenkami. a. To, čemu se vystavujeme, ovlivňuje naše myšlení; jak myslíme, určuje, jak se cítíme; a jak se cítíme, určuje naše rozhodnutí. Rozhodnutí zapojit se do toxického vztahu začíná sestupnou spirálou. b. Ve srovnání s tím, když se vystavíme Božím věcem, vzniká myšlení a pocity, které jsou v souladu s Božím pokojem, a rozhodnutí, která jsou v souladu s Jeho moudrostí. c. Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. (Filipským 4:8). d. Ze zkroušeného srdce se vzpamatováváme tím, že žijeme jeden den po druhém, spoléháme na Boží vedení a čteme a rozjímáme nad Jeho Slovem. Uzdravení nikdy nepřichází z našeho vlastního úsilí, pouze od Něho. e. Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, (Jan 6:37).